TING TAR TID / TTT 

Amalia Fonfara (NO/DNK/GL) / Martina Kocmanová (CZ/CA) / Magdaléna Manderlová (CZ/NO) / Zlata Ziborová (CZ/RU)

Výstava Ting tar tid je v kontextu výstavního plánu galerie sam83 výsledkem víceleté spolupráce Sráče Sama s Teou Záchovou. Tea Záchová byla v roce 2014 na rezidenčním pobytu v České Bříze, ze kterého se vyvinul jejich dlouhodobý dialog a následně koncept výstavy, který Tea z Trondheimu do České Břízy poslala. Z konzultací vyplynulo výsledné složení autorek, mezi které Sam navrhla Zlatu Ziborovou. Ačkoli je z textu Terezy Záchové zjevné emotivní kurátorství, podstatný je název, ne v lehkosti zjevení duhy, ale z esenciální podstaty apelující na skutečnost, že i ve zrychlené době vše potřebuje svůj čas.

Výstavní projekt Ting Tar Tid začal v Trondheimu v Norsku roku 2017. Zvláštnost
a síla tohoto města a krajiny kolem mi umožnily přemýšlet nad sebou samou daleko v hlubším kontextu než jen v tom, že jsem přijela na kurátorskou rezidenci. Hlavou mi běžely různé myšlenky nad vlastními kořeny, které jsou propojeny s minulostí. S jakou? Na dočasném nomádském životě si mnoho vyzkoušíte a jednou ze stěžejních věcí je to, kde se fyzicky a psychicky cítíte doma a kde jste pouze cizincem v určitém čase a místě. Však to znáte, některá místa rezonují a vnitřně víte, že je důvěrně znáte. Je to jako s určitým člověkem, kterého vidíte poprvé a při prvním seznámení máte pocit, jako byste ho znali celý život.

To město ke mně mluvilo. Dělo se to, že pocity vládly nad rozumem, který si efemérní vjem nedokázal vysvětlit. Vybavil se mi tehdy obraz Paula Gauguina Odkud přicházíme, kdo jsme a kam jdeme. Každý totiž, kdo poznává nové prostředí, vnímá bez daných prekonceptů a nemůže být tak svou vlastní hlavou zpochybněn. Tehdy se mohou objevovat otázky, které přichází skrze nás samotné. Otázky o našem vlastním původu a o tom nejniternějším - smyslu života. Pokud tomu nebráníme, začínají vznikat různé náhody, okolnostmi spájené. Dost často to můžeme také nazývat intuicí, vědomím, osudem anebo, jestli chcete, karmou. Na některé ani nevěřím. Jsou vytvořeny lidským dogmatickým konstruktem.
Holistický obraz dočasného domova vám umožní cestovat v čase, cestovat krajinou, která promlouvá, cestovat duševně i fyzicky. Kde jsem opravdu doma? Myšlenky utváří přítomnost. Možná tomu však nevěříte, na to vám mohu odpovědět jediné, ting tar tid.
I samotný norský název se objevil náhodně, a to tehdy, když jsem sepisovala projekt ve svém trondheimském ateliéru a čekala, až přejde déšť. Znáte ten pocit, jako když se objeví duha. Snadno, lehce. Znamená to, všechno má svůj čas. TTT. Ting tar tid. Things take time.Vybrané umělkyně reflektují z různých pohledů otázku identity domova. Otázku jejich kořenů. Začnu-li Amalií Fonfarou (1985), shledání bylo určitou náhodou. Zaujal mě její silně vizuální video snímek, Qooqu - Little bird (2017), možná už právě tím, že pták je pro mě symbolem určité svobody. Ačkoliv jsem zpočátku nevnímala titulky a dánskému jazyku jsem nerozuměla, promlouval ke mně s určitou hloubkou vnitřního porozumění. Silná grónská krajina je poetickou cestou zpátky do autorčiny dětské vesnice Aappilattoq, kde vysvětluje vztah mezi identitou, kulturou a afiliací. Vyprávění o holistickém přístupu a duchovním životním pohledu na grónskou kulturu se prolíná skrze setkání s angakogem, Johnem Angajoqem Nattoralissuaqem, místním šamanem, který se snaží ukázat propojenost různých světů - přírody, lidí, zvířat. Autorka kriticky nahlíží na problematiku našich složitých politických vztahů o paradoxní diskuzi o identitě a kulturním dědictví. Poukazuje na imperialistické zájmy raného kolonialismu, který v současné době lze číst ve světle mezinárodní geopolitické situace, kterou můžeme vidět v Evropě nebo jinde na světě.Z osobnějšího pohledu na identitu, který pulzuje v místě a prostoru, vytvořila mladá umělkyně Magdaléna Manderlová (1991) původem z Ostravska, aktuálně žijící a pracující v Trondheimu v Norsku, audio esej. Zvuková esej s názvem Dětská pojistka (2018) je o určitém mapování místa a jeho zafixování do detailů na téma domova a identity. Uchování a nahrání daného zvuku znamená záznam a určité potvrzení, že člověk existuje. Jde o určitou výpověď jejích denních poznámek, které se různě mísí skrze snímané zvuky, řeč a tvoří abstraktní narativ, kterým jako by sama sebe autorka přesvědčovala o tom, kde je, kam patří. Pokládá si intimní otázky o významu domova a mateřské řeči v pozici imigranta.

Třetí autorkou je Martina Kocmanová (1987), která vidí identitu z pohledu materiálu a jeho možností v doteku a otisku. Její proces zkoumání vztahů
a souvislostí mezi vnitřním a vnějším vztahem objektů znázorňuje i za pomoci různorodých přírodních materiálů. Každý materiál má i určitý příběh, který autorka propojuje s vlastními asociacemi. Dostává se tak na úroveň různých historických, psychologických i fyzikálních dimenzí, skrze které demonstruje jejich rozšířenou citlivost a poetiku. Důležité pro autorku nejsou pouze určitá shromažďování a skládání nových vztahů a interpretací, ale otázka celkového pohledu na její okolí a kontextuální význam. A tak se skrze dané objekty, otisky
a sochařské instalace dostáváme do nitra prací skrze prožívanou osobní realitu.Poslední mladou autorkou je Zlata Ziborová (1997), která se snaží skrze svoji přirozenost být každodenním bedlivým pozorovatelem své přítomnosti. Autorka se původně narodila v Rusku a díky rodině se neustále vrací na místa svého dávného původu. Na výstavě Ting tar tid představuje sérii fotografií, které mapovaly jednotlivé autorčiny cesty z Prahy, kde žije, někam do zahraničí. Skrze dané fotografie tak vytváří určitou vzpomínku a fyzický suvenýr, který pomocí aplikace České pošty tvoří reálné pohlednice. Tyto pohlednice si pak Zlata posílala zpátky do rodného místa. Nesmyslný akt a určitý humor v její práci je zároveň otázka nad tím, zda je opravu potřeba si vybírat jedno místo, nebo můžeme zůstat nomády současného života.
Celou výstavu pak prostupují písemné záznamy. Mohou v divákovi vyvolat určitý abstraktní obraz mentální krajiny, která vznikala na rezidenci v Trondheimu
v Norsku. Tyto texty jsou určité výpovědi a mají rozšířit kurátorský záměr nejen ve formě výběru autorek a tradičního kurátorského textu, ale i o efemérní roli kurátora.

Tea Záchová


email: galerie@sam83.cz | telefon: +420 731 477 699 | © galerie Sam83 2004 - 2019

Licencováno Creative Commons BY-NC-ND


.





















































































































































































































































































































...