TING TAR TID / TTT
Amalia Fonfara (NO/DNK/GL) / Martina Kocmanová (CZ/CA) / Magdaléna Manderlová (CZ/NO) / Zlata Ziborová (CZ/RU)
Výstavní projekt Ting Tar Tid začal v Trondheimu v Norsku roku 2017. Zvláštnost
a
síla tohoto města a krajiny kolem mi umožnily přemýšlet nad sebou samou
daleko v hlubším kontextu než jen v tom, že jsem přijela na kurátorskou
rezidenci. Hlavou mi běžely různé myšlenky nad vlastními kořeny, které
jsou propojeny s minulostí. S jakou? Na dočasném nomádském životě si mnoho vyzkoušíte a
jednou ze stěžejních věcí je to, kde se fyzicky a psychicky cítíte doma
a kde jste pouze cizincem v určitém čase a místě. Však to znáte,
některá místa rezonují a vnitřně víte, že je důvěrně znáte. Je to
jako s určitým člověkem, kterého vidíte poprvé a při prvním seznámení
máte pocit, jako byste ho znali celý život.
To město ke mně
mluvilo. Dělo se to, že pocity vládly nad rozumem, který si efemérní
vjem nedokázal vysvětlit. Vybavil se mi tehdy obraz Paula Gauguina Odkud
přicházíme, kdo jsme a kam jdeme. Každý totiž, kdo poznává nové
prostředí, vnímá bez daných prekonceptů a nemůže být tak svou vlastní
hlavou zpochybněn. Tehdy se mohou objevovat otázky, které přichází skrze
nás samotné. Otázky o našem vlastním původu a o tom nejniternějším -
smyslu života. Pokud tomu nebráníme, začínají vznikat různé náhody,
okolnostmi spájené. Dost často to můžeme také nazývat intuicí, vědomím,
osudem anebo, jestli chcete, karmou. Na některé ani nevěřím. Jsou
vytvořeny lidským dogmatickým konstruktem.
Holistický obraz
dočasného domova vám umožní cestovat v čase, cestovat krajinou, která
promlouvá, cestovat duševně i fyzicky. Kde jsem opravdu doma? Myšlenky
utváří přítomnost. Možná tomu však nevěříte, na to vám mohu odpovědět
jediné, ting tar tid.
I samotný norský název se objevil
náhodně, a to tehdy, když jsem sepisovala projekt ve svém trondheimském
ateliéru a čekala, až přejde déšť. Znáte ten pocit, jako když se objeví
duha. Snadno, lehce. Znamená to, všechno má svůj čas. TTT. Ting tar tid.
Things take time.Vybrané umělkyně reflektují z různých
pohledů otázku identity domova. Otázku jejich kořenů. Začnu-li Amalií
Fonfarou (1985), shledání bylo určitou náhodou. Zaujal mě její silně
vizuální video snímek, Qooqu - Little bird (2017), možná už právě tím,
že pták je pro mě symbolem určité svobody. Ačkoliv jsem zpočátku
nevnímala titulky a dánskému jazyku jsem nerozuměla, promlouval ke mně s
určitou hloubkou vnitřního porozumění. Silná grónská krajina je
poetickou cestou zpátky do autorčiny dětské vesnice Aappilattoq, kde
vysvětluje vztah mezi identitou, kulturou a afiliací. Vyprávění o
holistickém přístupu a duchovním životním pohledu na grónskou kulturu se
prolíná skrze setkání s angakogem, Johnem Angajoqem Nattoralissuaqem,
místním šamanem, který se snaží ukázat propojenost různých světů -
přírody, lidí, zvířat. Autorka kriticky nahlíží na problematiku našich
složitých politických vztahů o paradoxní diskuzi o identitě a
kulturním dědictví. Poukazuje na imperialistické zájmy raného
kolonialismu, který v současné době lze číst ve světle mezinárodní
geopolitické situace, kterou můžeme vidět v Evropě nebo jinde na světě.Z
osobnějšího pohledu na identitu, který pulzuje v místě a prostoru,
vytvořila mladá umělkyně Magdaléna Manderlová (1991) původem z
Ostravska, aktuálně žijící a pracující v Trondheimu v Norsku, audio
esej. Zvuková esej s názvem Dětská pojistka (2018) je o určitém mapování
místa a jeho zafixování do detailů na téma domova a identity. Uchování a
nahrání daného zvuku znamená záznam a určité potvrzení, že člověk
existuje. Jde o určitou výpověď jejích denních poznámek, které se různě
mísí skrze snímané zvuky, řeč a tvoří abstraktní narativ, kterým jako by
sama sebe autorka přesvědčovala o tom, kde je, kam patří. Pokládá si
intimní otázky o významu domova a mateřské řeči v pozici imigranta.
Třetí
autorkou je Martina Kocmanová (1987), která vidí identitu z pohledu
materiálu a jeho možností v doteku a otisku. Její proces zkoumání vztahů
a souvislostí mezi vnitřním a vnějším vztahem objektů znázorňuje i
za pomoci různorodých přírodních materiálů. Každý materiál má i určitý
příběh, který autorka propojuje s vlastními asociacemi. Dostává se tak
na úroveň různých historických, psychologických i fyzikálních dimenzí,
skrze které demonstruje jejich rozšířenou citlivost a poetiku. Důležité
pro autorku nejsou pouze určitá shromažďování a skládání nových vztahů a
interpretací, ale otázka celkového pohledu na její okolí a kontextuální
význam. A tak se skrze dané objekty, otisky
a sochařské instalace dostáváme do nitra prací skrze prožívanou osobní realitu.Poslední
mladou autorkou je Zlata Ziborová (1997), která se snaží skrze svoji
přirozenost být každodenním bedlivým pozorovatelem své přítomnosti.
Autorka se původně narodila v Rusku a díky rodině se neustále vrací na
místa svého dávného původu. Na výstavě Ting tar tid představuje sérii
fotografií, které mapovaly jednotlivé autorčiny cesty z Prahy, kde žije,
někam do zahraničí. Skrze dané fotografie tak vytváří určitou vzpomínku
a fyzický suvenýr, který pomocí aplikace České pošty tvoří reálné
pohlednice. Tyto pohlednice si pak Zlata posílala zpátky do rodného
místa. Nesmyslný akt a určitý humor v její práci je zároveň otázka nad
tím, zda je opravu potřeba si vybírat jedno místo, nebo můžeme zůstat
nomády současného života.
Celou výstavu pak prostupují písemné
záznamy. Mohou v divákovi vyvolat určitý abstraktní obraz mentální
krajiny, která vznikala na rezidenci v Trondheimu
v Norsku. Tyto
texty jsou určité výpovědi a mají rozšířit kurátorský záměr nejen ve
formě výběru autorek a tradičního kurátorského textu, ale i o efemérní
roli kurátora.
Tea Záchová
email: galerie@sam83.cz | telefon: +420 731 477 699 | © galerie Sam83 2004 - 2019
Licencováno Creative Commons BY-NC-ND
.
...